Tři osvědčené techniky efektivního učení
V následujícím textu vám představím tři šikovné techniky efektivního učení. Jejich samozřejmě mnohem víc, ale následující jsou za mě výběr redakce, sám jsem je vyzkoušel a věřím, že vám významně pomohou se studium.
Občas odkládáme vyzkoušení nové techniky, můžeme vůči ní být i trochu skeptičtí. Je to přirozené. Pokud máte chvíli klidu, zkuste si najít něco, co vás zajímá a chcete se o tom dozvědět víc. Je to ideální materiál, na kterém si nasucho vyzkoušet nový způsob učení.
Pomodoro technika
Pomodoro je metoda založená na dělbě času, která rozloží práci do menších, stravitelných kousků. Pracujete 25 minut v kuse a pak si dáte 5 minut pauzu. Každý takový blok se nazývá „pomodoro“ (ano, italsky rajče, protože její autor, Francesco Cirillo, údajně používal kuchyňský časovač ve tvaru rajčete).
Po čtyřech pomodorech si dáte delší pauzu – 15 až 30 minut. A tak pořád dokola.
Zvolte úkol, na kterém chcete pracovat. Jen jeden. Ne deset najednou.
Nastavte časovač na 25 minut. Ideálně takový, který tiká nebo zvoní.
Pracujte bez přerušení, dokud čas nevyprší. Pokud vás něco napadne, zapište si to bokem, ale pokračujte.
Po 25 minutách pauza – 5 minut. Protáhněte se, dejte si čaj, koukněte z okna. Ale ne emaily. Ne Instagram.
Po čtyřech kolech si dejte pauzu delší – třeba 30 minut. A pak znovu.
Mozek miluje krátké cíle. Když ví, že se má soustředit „jen“ 25 minut, je ochotnější pustit se do práce. A když ví, že ho čeká pauza, zvládá i těžší úkoly. Snižujete tím odpor se do učení pustit. V pauzách se navíc obnoví pozornost a informace se následně lépe pamatují.
Nebojte si metodu přizpůsobit tak, aby seděla vám. Můžete si změnit časové úseky, ale mělo by být zachováno víc práce než odpočinku.
Na YouTube navíc lze najít videa s klidnou hudbou, která jsou dělaná na časovač pomodoro. Pokud u učení rádi posloucháte hudbu, vřele doporučuji vyzkoušet.
Myšlenková mapa
Možná to znáte. Sedíte nad poznámkami, přednáškou, tématem, co se má „naučit“. Všechno se zdá důležité, všechno souvisí se vším a zároveň s ničím. A mozek? Ten raději uteče na sociální sítě. V takových chvílích může přijít vhod jeden jednoduchý nástroj, myšlenková mapa.
V centru mapy je hlavní téma. Z něj vedou větve, klíčová slova, myšlenky, asociace. A z těch větví vedou další větvičky. Postupně si tak vizualizujete vztahy mezi informacemi, místo abyste je jen seřadili pod sebe.
Mapa není lineární, ale prostorová. A pro naši pozornost a paměť velmi zajímavá. Proč? Protože je barevná, přehledná, nestriktní a... je to vizuální podnět. Pro člověka je právě zrak jeho dominantní smysl.
Pokud vám nevadí tvořit si mapu v digitální podobě, mohu doporučit Mindmup. Obecně bývají digitální mapy přehlednější, snáze se upravují a lze snáze využít různé velikosti písma, které si zachovají čitelnost.
Nemusí být krásná. Nemusí být umělecká. Měla by vyhovovat vám. Tady je pár tipů, jak na to:
Začněte uprostřed
Vezměte si čistý papír naležato. Doprostřed napište nebo nakreslete hlavní téma. Klidně velkým, tučně, barevně.Používejte klíčová slova
Nepište celé věty. Stačí jedno slovo, které vás někam navede. Méně je často více, mozek se rád chytá nápověd, ne celých odstavců.Nechte větve růst
Od hlavního tématu odvíjejte hlavní body. A od těch další podbody. Není jeden správný směr. Obecně platí, jít od obecného ke konkrétnímu detailu.Pracujte s barvami a symboly
Barevně oddělené větve pomáhají s orientací. A klidně přidejte šipky, obrázky, smajlíky…Tvořte, přepisujte
Mapa není jednorázová. Klidně si ji během učení upravujte, rozšiřujte nebo kreslete znovu.
Myšlenková mapa je velmi užitečná u prvního seznámení s tématem, kdy si tvoříte představu a orientujete se v nové látce. Už její tvorbou se učíte. Uvědomujete si co s čím souvisí, dohledáváte si informace. A navíc může být samotná tvorba příjemným zpestřením. Hotová mapa se dál hodí k opakování už naučené látky.
Opakovací kartičky
Učení nemusí být vždycky dlouhé sezení nad tlustou knihou. Někdy stačí vzít do ruky malý papírek. Kartičku. A možná právě ta maličkost změní způsob, jakým se učíte. A taky, jestli si to zapamatujete. Jednoduché a překvapivě účinné.
Ať už psané rukou nebo v aplikace, je to metoda, kterou rozhodně doporučuji vyzkoušet.
Kartička má dvě strany. Na jedné otázku, pojem, heslo – něco, co si chcete zapamatovat. Na druhé odpověď nebo vysvětlení. Pokud si s kartičkou opravdu vyhrajete, může být na jedné straně místo hesla třeba i obrázek.
Můžete je psát ručně, tisknout, dělat v aplikaci nebo kreslit. A pak s nimi kouzlit: otáčet, třídit, zkoušet se, hrát si. Šikovnou aplikací do počítače i telefonu je například Anki. Další je poměrně známý Quizlet. Jeho výhodou je, že lze dohledat plno již hotových balíčků do různých oblastí.
Síla této techniky spočívá ve využití všech tří fází paměti. Tím, že kartičky tvoříte si informace vštípíte do paměti. Tento proces je dál podpořen tím, že si na kartičce čtete odpovědi poté, co si zkusíte zodpovědět otázku. Pokud budete kartičky používat alespoň trochu pravidelně podporujete tím proces retence. Udržení informace v paměti. Velmi obohacující je tato technika pro poslední fázi paměti a to je vybavení. Učíte se reagovat na otázku a vyvolat si zapamatovanou informaci.
Pokud se vám stává, že se učíte, ale při testu si máte prázdno, jsou opakovací kartičky technikou, která vám opravdu může pomoc. Navíc u ní učení velmi rychle odsýpá.
Zdroje
Michal, Č., Chytková, D.(2013): Efektivní učení. Brno: Bizbooks.
Reinhaus, D. (2013). Techniky učení. Praha: Grada.
