Co znamená ten vzletný pojem efektivní učení? Velmi stručně jde o to, naučit se toho co nejvíc, co nejkvalitněji a v co nejkratším čase. Kvalita odráží porozumění naučené látce, pamatuji si ji, umím si vybavit co, potřebuji, chápu souvislosti a naučil jsem se úplné a pravdivé informace. Například učil jsem se správně zapsaný vzoreček, nevynechal jsem nic podstatného.

Efektivní učení nám šetří čas a nervy, což je další složka jeho efektivity. Ideální je učit se po menších částech a nenechat si vše na jeden den. Pro zapamatování informací je velmi důležitý kvalitní spánek. Z toho vyplývá, že součástí efektivního učení je i vyváženost mezi učením a odpočinkem. Neodmyslitelně k němu také patří pravidelné pauzy od učení.

Jak už je možná vidět z úvodního popisu, efektivní učení není pouze souborem technik, je to mozaika řady kousků, které ale všechny zapadají jeden do druhého a společně vedou k rychlejšímu a kvalitnějšímu osvojení a využívání informací. A nyní začneme od prvního bodu, jak se k učení přimět?

Jak vyzrát na motivaci?

Motivace je vnitřní nebo vnější pohnutka, která nás přiměje věnovat energii určité činnosti. Směřuje naše jednání k určitému cíli. Například se zvednout z gauče a jít do lednice pro něco dobrého. V mysli už se vidíme, jak si k filmu dopřáváme zmrzlinu nebo jinou oblíbenou pochoutku. Tím pádem, pokud chceme mít motivaci k učení, potřebujeme si činnost učení spojit s nějakým pro nás lákavým cílem.

Cíle jsou užitečné nejen v práci a ve škole, ale i v našem životě. Když si nějaký stanovíme, cestu si k němu vždy najdeme snáze, než když budeme bloudit bez cíle. Na začátku učení je tedy důležité najít si své proč?

Proč celý ten náročný podnik (základní škola, střední škola, rekvalifikace, …) podstupuji? Čím to je pro mě osobně zajímavé? Co mi to přinese? Co si díky tomu budu moc dopřát? Jakmile si spojíte učení jako nástroj k dosažení vašeho osobního cíle, stane se pro vás zajímavým a zvyšuje se motivace k učení.

Špetka biologie

Když dosáhneme našeho cíle, vyplaví se nám v mozku hormon dopamin. Je to hormon odměn, který nám dělá velmi dobře. A funguje na principu, že ho chceme znovu a chceme ho víc. V podstatě nám dopamin říká: “To bylo velmi dobré/užitečné. Pokračuj v tom, dobrá práce.” Ale lidský mozek staví také na úspornosti. Takže spíš sáhneme po něčem, co nás nestojí tolik námahy a času. Tím pádem je pro nás těžké zvednout se od televize a jít se učit. Vím, že nám učení také nakonec přinese něco, co chceme, ale je to za dlouho a bude nás to stát víc úsilí. Právě proto je důležité si naše dlouhodobé cíle připomínat. Ideálně i vizuálně. Udělat si například nástěnku, kam si nalepíme fotografii domu, který si budeme chtít jednou koupit, práci kterou chceme a potřebujeme na ní určité vzdělání atd. I u našich cílů bohužel platí pořekadlo, sejde z očí, sejde z mysli.

To, že se dopamin vyplavuje po dosažení cíle, můžeme ale také využít při plánování učení. Pokud se vyplavuje po dosažení cíle, ale náš cíle je náročný a dosáhneme ho za dlouho, je velmi užitečné rozložit si ho do menších dílčích cílů a kroků. A za dosažení každého kroku se odměnit. Tím si umožníte postupně vychutnávat úspěch za dokončení dílčích cílů a navíc se vám například maturita nebude zdát tak děsivá, když si jí rozdrobíte do menších částí. A jak si ty dílčí cíle vymyslet, na to se podíváme hned teď.

Jak si stanovit cíle?

U stanovení cíle se můžeme řídit velmi známou poučkou SMART. Cíl by tedy měl být chytrý.

S = specifický (konkrétní)

M= měřitelný

A = ambiciózní

R = realistický

T = časově ohraničený

V praxi to vypadá tak, že bych si místo: Dneska se naučím matiku. měl spíš říct: Naučím se ty nové kvadratické rovnice, které jsme včera probrali. A pokračuji dalšími body: Až si budu věřit, že to umím, nechám si vyzkoušet nebo si zkusím spočítat pět příkladů ze cvičebnice a chci mít alespoň čtyři dobře. Tím si budu měřit, že to umím. Pokud by byl tento cíl pro mě příliš lehký, nebude mě bavit. Ale protože si u kvadratických rovnic nevěřím, je to pro mě dost ambiciózní cíl abych ho vnímal jako výzvu. A chci se to naučit během středy, čtvrtka a pátku abych měl klidný víkend a v pondělí byl připravený na plánovanou písemku. Tím je můj cíl i časově ohraničený.

Pokud budeme chtít do příkladu uvést i naše proč, můžeme pokračovat tím, že si připomenu, že když získám z té písemky jedničku, budu mít i lepší známku na vysvědčení a dostanu například od rodičů víc kapesného, které si šetřím na nový počítač.

Tím máte učení spojené jako s nástrojem pro dosažení mého osobního cíle a zvyšuje se motivace se učení věnovat. A dostáváme se k tématu odměny, které jsem už nastínil v předchozí části.

Za velkou snahu, velká odměna

Vnitřní motivace je neocenitelná, ale občas je potřeba si trochu pomoci vnější odměnou. Pokud s pravidelným učením začínáte a snažíte si vybudovat návyk nebo i v obdobích, která jsou náročné jako je učení na závěrečné zkoušky, maturitu nebo zkouškové období na vysoké škole, je velmi užitečné se podpořit nějakou vnější odměnou. A to nejen za výsledek, ale i za snahu. Za to, že se k učení pravidelně vracíte a věnujete mu čas a energii.

Na začátku je užitečné si sepsat menu odměn a rozdělit je do tří kategorií. Malé odměny, například za dokončení učebního bloku. Střední odměny třeba na konci dne nebo týdne učení a velké odměny za zvládnutí testu nebo podobného významného milníku.

Odměna může, ale nemusí být materiální. Může to být zákusek, oblíbený nápoj, káva a u větších odměn například návštěva kina, výlet, pizza, … Je to čistě na vás, ale platí, že by pro vás odměna měla být dostatečně lákavá. Což platí obzvlášť u středních a velkých odměn.

Velikost odměny by měla odpovídat vynaložené snaze a obzvlášť v začátcích by měla být dodána co nejdřív po výkonu.

Jak si rozvrhnout učení aby bylo efektivní?

Na začátku je užitečné si udělat přehled o látce. Co se vlastně všechno mám naučit? Můžete si například projít nadpisy, případně pokud jsou k dispozici nějaká shrnutí, tak začít u nich. Dále zvážit jak důkladně je potřeba danou látku umět. A jak ji budu potřebovat využívat. Například zda se jedná o ústní zkoušení a budu o tom muset umět vyprávět, orientovat a znát souvislosti. Nebo zda se jedná o test s výběrem odpovědí a stačí mi rozpoznat správnou odpověď.

Velmi užitečné je připočítat si k plánování čas na korigování postupu. Může se stát, že počítáte s tím, že se látku naučíte sami, ale zjistíte, že je to nad vaše síly a budete potřebovat sehnat doučování.

Učivo si rozdělte do cca 60 minutových bloků. Po jednom bloku si zařaďte cca 30 minut pauzu. Pokud se budete učit dlouho, je vhodné do jednoho bloku vložit ještě dvě 10 minutové pauzy pro obnovu pozornosti. Pozornost je spojena s pamětí. Pokud klesá pozornost, snižuje se i efektivita paměti.

**Obecná křivka výkonnosti -** každý z nás ji má trošku jinak, ale obecně vypadá zhruba takto. Pokud se učíte po návratu ze školy nebo z práce, je užitečné si dopřát po návratu pauzu a počkat až se začne vaše výkkonst znovu zvedat.

Vzoreček na výpočet času potřebného k učení

změřit jak dlouho trvá pozorně přečíst jednu stránku, označit podstatné a udělat si poznámky
výsledek x počet stránek
celkový výsledek x 3 = čas na učení a procvičení (přestávky zahrnuty)
od výsledku odvodit počet dní, které budu na učení potřebovat (není realistické učit se víc jak 5 h denně)
počet dní odečíst od termínu zkoušky = kdy se nejpozději musím začít učit
odvodit kolik týdnů budu potřebovat (ideál je týden před zkouškou už jen opakovat)
rozdělit učivo na týdny, které mám k dispozici, týdenní dávky rozdělit na dny (sobotu a neděli nechat volnou)

Stručně o paměti

Pro pochopení toho, proč je důležité se u efektivního učení učit průběžně a spíš po menších celcíchje důležité se stručně seznámit s tím, jak funguje naše paměť.

Paměť má tři fáze. Vštípení, kdy se informace ukládá. Druhou fází je udržení informace v paměti, neboli retence a třetí fází je vybavení. Ve třetí fázi aktivně využíváme zapamatované informace. Chyba může nastat v každé z nich. Nepovede se nám si informaci zapamatovat, nebo ji zapomeneme a nebo si ji v daný moment nedokážeme vybavit. Efektivní učení by mělo pracovat se všemi fázemi paměti. Proto je neodmyslitelnou součástí i opakování a procvičování naučeného. Tím se zapojuje i fáze vybavování. Mozek si navíc používanou spíš zapamatuje než jinou, kterou nepoužíváme.

Dál dělíme paměť na ultrakrátkou (pracovní), ve které se informace drží cca 20 vteřin. Umožňuje nám návaznost. Pamatujeme si co zrovna řešíme nebo co nám právě bylo řečeno. Navazuje na ní paměť krátkodobá, která drží informace v řádu minut a dnů. Biochemicky jsme na úrovni neurotransmiterů, látek, které pomáhají přenášet informace. Poslední je dlouhodobá paměť, kde se informace mohou uchovat až roky. Ta už je na úrovni synapsí. Vybudovaných spojů mezi neurony. Aby byla informace uložena do dlouhodobé paměti, je potřeba spánek. Během spánku se vylučuje hormon melatonin, který, mimo to, že nás uspává, také ukládá informace do dlouhodobé paměti. Právě proto je výhodné mít učení rozložené do více dní.

Rozložením učení do více dní zapojíte všechny fáze paměti. Vštípíte si všechny informace protože se vyhnete tomu, že se vám nepodaří některé informace zapamatovat, protože jste se toho učili příliš najednou. Tím, že se k učení stejné látky vracíte opakovaně podporujete udržení informací. A tím, že k učení navíc zapojíte i procvičování (nechat se vyzkoušet, zkusit si napsat test) navíc zapojíte i fázi vybavování. Spánek mezi dny učení vám navíc pomáhá uložit naučené informace do dlouhodobé paměti.

Tím, že se učíte do noci a na poslední chvíli si zkracujete dobu spánku, riskujete, že máte málo hormonu melatoninu a tím máte jednak méně kvalitní spánek a jste unavení, ale také snižujete pravděpodobnost, že se informace uloží do dlouhodobé paměti.

**Ebbinghausova křivka zapomíníní** - až 50 % informací zapomeneme do dalšího dne. Jeden z hlavních důvodů, proč se vyplatí opakování rozložené do více dní.

Co si u učení pohlídat

prostor: v sedě u stolu, vyvětráno (cca 19 stupňů), uklizeno, klid, stálé místo
materiály: kvalitní (vše, co potřebuji na zkoušku), relevantní, správné, různé podněty (audio, vizuální, ...)
procvičování: test, kvíz, vyzkoušení se, pokládat si otázky, vyzkoušet v praxi
základní potřeby: pozitivní naladění, svačina a pití (ne alkohol), hudba, přestávky
deadline: ne na poslední chvíli, mít to pod kontrolou
konec pracovní doby: mít jasně daný konec učení
work hard play hard: mít naplánovaný čas na zábavu

Závěr

Možná si říkáte, že toho není málo. A máte pravdu je toho opravdu docela dost. Ideální je začít postupně. Nesnažit se začít dělat všechno najednou, ale odrazit se od jedné části a postupně na ní nabalovat další. V dalším blogu na téma efektivní učení na vás budou čekat představené různé techniky efektivního učení. Každopádně platí, že nejdůležitější je začít.

Zdroje

Černý, M.; Chytková, D. (2016). Efektivní učení.Brno:Bizbooks.

Reinhaus, D. (2013).Techniky efektivního učení.Praha: Grada.

Jak se učit efektivně