O kognitivně behaviorální terapii (KBT)
Terapeutický směr, pro odborníka jasně pochopitelný pojem, pro laika často pojem, pod kterým si neumí nic moc konkrétně představit. Když se řekne terapeutický směr, odborník si hned představí, co to znamená. Ale pro laika? Často jen složitý pojem bez jasného významu. Každý psycholog pracuje trochu jinak – jeho přístup ovlivňuje nejen jeho vzdělání, ale i osobnost, filozofie a způsob, jakým vnímá problémy svých klientů. Liší se i to, jak probíhají jednotlivá sezení. V tomto článku vám představím kognitivně behaviorální terapii (KBT) – a hlavně to, proč jsem si ji nakonec vybral, jak říká existenciální terapeut I. Yalom, za svou školu víry.
Popravdě se mi na vysoké škole KBT moc nelíbilo. Přišlo mi moc strukturované, neosobní, povrchní… Mnohem víc mě lákala filozofická existenciální terapie, připadalo mi, že bych si v KBT nevybudoval tak osobní vztah s klientem jako v jiných směrech. Čas ubíhal a v posledním ročníku jsem stále neměl moc jasno. Pak přišla první opravdová zkušenost – začal jsem pracovat jako školní psycholog na střední škole. A najednou jsem narážel na limity. Potřeboval jsem něco jasného, praktického, něco, co funguje i v relativně krátkém časovém okně. Něco, co můžu klientovi předat, nástroj, který by mu pomohl zvládat náročné situace, ve kterých se nachází, ještě než zvládneme zapracovat na příčinách. KBT mě však stále netrklo. Až později, po výcviku v koučování, mi došlo, že struktura neznamená rigiditu. Že techniky a osobní přístup se nevylučují. A že když klient vidí pokrok, má to mnohem větší smysl. I pro mě samotného. Netrvalo dlouho a začal jsem si zkoušet prvky KBT ve své práci – a bylo to. Dnes jsem frekventant terapeutického výcviku ve směru KBT a cítím, že jsem našel svůj směr.
Vznik a vývoj KBT
KBT vzniká spojením dvou samostatných směrů (behaviorální a kognitivní terapie) v Anglii a USA ke konci 70. let 20. století. Behaviorální terapie ke stolu přinesla zaměření na pozorovatelné chování, teorie učení (například klasické podmiňování) a kognitivní terapie přidala zaměření na myšlení, zejména na to, kdy přemýšlíme nepřesně a škodíme si tím. V současné době do sebe KBT dál přidává celou řadu prvků z různých směrů a oblastí. Najdeme v něm i všímavost (mindfulness) a prvky koučování.
V Česku se začíná rozvíjet po roce 1991, kdy byla založena Česká společnost kognitivně behaviorální terapie a zahájen první výcvik v tomto terapeutickém směru. Mezi nejvýznamnější odborníky u nás má své neodmyslitelné místo Prof. MUDr. Ján Praško, CSc. V zahraničí Dr. Aaron T. Beck, který je považován za zakladatele kognitivní terapie.
Základní principy KBT
1 Myšlenky ovlivňují naše pocity a chování
To, jakým způsobem přemýšlíme o situacích, ovlivňuje, jak se cítíme a jak se chováme. Například pokud si někdo myslí „Jsem k ničemu“, může se cítit smutný a vyhýbat se kontaktu s lidmi. KBT pomáhá tyto myšlenky rozpoznat a změnit je na realističtější a užitečnější.
Negativní myšlenka: „Nikomu na mně nezáleží.“
Důsledek: Člověk se začne vyhýbat kontaktu s přáteli, neodepisuje na zprávy, cítí se osamělý.
Alternativní pohled s pomocí KBT: „Možná se mi teď nikdo neozval, ale neznamená to, že mě mají ostatní méně rádi. Co kdybych se ozval já?“
2 Naučené vzorce chování lze změnit
Často reagujeme automaticky podle toho, co jsme se v minulosti naučili. KBT pomáhá odhalit nezdravé vzorce (např. vyhýbání se stresovým situacím) a nahradit je efektivnějšími způsoby zvládání.
Vyhýbání se situacím: Člověk, který má strach z telefonování, raději nikdy nevolá a vše řeší přes e-mail. Tím ale posiluje svůj strach.
Řešení v KBT: Postupné vystavení – začít krátkými hovory (např. objednání jídla), pak složitější telefonáty.
3 Zaměření na přítomnost a budoucnost
KBT se primárně nezabývá hlubokou analýzou minulosti, ale soustředí se na aktuální potíže a na to, jak je lze řešit. To znamená, že terapie je praktická a zaměřená na konkrétní změny.
Nedostatek sebedůvěry kvůli minulým neúspěchům: „Vždycky jsem měl problémy s učením, určitě mi to zase nepůjde.“
Řešení v KBT: Místo zaměření na minulost hledání konkrétních kroků, jak se teď učit efektivněji.
Strukturovaný a krátkodobý přístup
Terapeut a klient spolupracují na jasně stanovených cílech. Terapie má obvykle mezi 10–20 sezení a každé sezení má pevnou strukturu (například kontrola domácích cvičení, práce na konkrétním problému, plánování dalšího kroku).
Aktivní zapojení klienta
Terapie není jen o povídání, ale také o zkoušení nových přístupů v každodenním životě. Klient často dostává „domácí úkoly“, jako je zapisování myšlenek, zkoušení nového chování nebo vystavení se situacím, kterým se vyhýbá.
Důkazem podložené metody
KBT je jedním z nejlépe prozkoumaných terapeutických směrů a prokázala účinnost u úzkostí, depresí, fobií, panických atak, obsedantně-kompulzivní poruchy, poruch příjmu potravy a dalších psychických obtíží.
Chcete zjistit, jestli by vám KBT mohla pomoci? Přijďte si ji vyzkoušet. Terapie nemusí být až tou poslední možností – může být prvním krokem k tomu, abyste se cítili lépe.
