Jak přežít krizi (a nezbláznit se z ní)
Slovo krize zní tvrdě. Někdy se k nám dostane jako bodnutí: rozchod, propustka, nemoc, smrt blízkého. Jindy jako pomalé dusno - dlouhodobý stres, únava, vyčerpání, které se nakonec provalí jako panika, bezmoc nebo deprese. Krize je moment, kdy vaše běžné způsoby řešení přestávají fungovat a svět se náhle jeví nejasně a nepřehledně. Odborně ji popisujeme jako stav, kdy jedinec v důsledku události ztrácí své obvyklé copingové schopnosti a potřebuje okamžitou, často vnější pomoc.
Žijeme po určité době opět v epoše, která krizím nahrává. Pandemie, klimatická nejistota, války, ekonomické otřesy, informační přetížení… To všechno zvyšuje riziko, že se účinek jedné události rozvine v širší psychický kolaps. Náš psychický zvládací systém se přetíží a vypne. Světová zdravotnická organizace upozornila, že v prvním roce pandemie se prevalence deprese a úzkostí celosvětově zvýšila přibližně o čtvrtinu. To není jen statistika, to jsou lidé, rodiny a rozvrácené plány.
Zároveň se objevují nové a nezvyklé zdroje úzkosti, například enviromaentální úzkost neboli strach z klimatických změn, obavy z budoucnosti planety a pocit bezmoci vůči fenoménům, které jsou mimo přímou kontrolu jedince. Moderní přehledy ukazují jasné spojení mezi obavami ze změny klimatu a zvýšenou psychickou zátěží, úzkostí a depresemi a to zvláště u mladších generací, které pociťují, že jim „někdo zkrátil budoucnost“. Přidejme do této chmurné mozaiky rychlost, ve které se svět a společenské dění pohybuje. Minimum jistot do budoucnosti a obtíže spojené s tím se finančně zajistit. Není to moc příjemný výhled.
Jak prožíváme krizi
Když nastane krize, aktivuje se tělesná nouzová reakce. Tělo i mysl se soustředí na přežití, zcela přirozený a normální reflex. Problém nastává, když tahle aktivace přetrvává nepřiměřeně dlouhou dobu a naše běžné způsoby relaxace a řešení problémů nám nepřinášejí úlevu a vyustění. Spánek se zhorší, pozornost klesá, objevují se problémy se pamětí, narůstá podrážděnost, mohou se obejvit panické ataky nebo se člověk stáhne do apatie a depresivních rozladů. V některých případech (pokud je zátěž extrémní) může dojít i k rozvoji závažnějších duševních poruch, které vyžadují odbornou péči. Obzvlášť pokud krize přetrvává příliš dlouhou a narůstá vyčerpání. Každý z nás má určitou zranitelnost, která se může pod nátlakem krizového prožívání rozvinout určité psychické poruchy. Všudypřítomné je rovněž riziko sebevražedných myšlenek.
Na komunitní úrovni se krize projevuje vyšší poptávkou po poradenských službách a tlaku na zdravotnický systém. Pandemie ukázala, že psychická zotavení často trvá déle než fyzické, mnoho lidí po překonání onemocnění vykazovalo dlouhodobé psychické následky (úzkost, deprese, únavu). To jde ruku v ruce s tím, že služby jsou přetížené a je obecně nižší dostupnost péče o duševní zdraví.
Existují ověřené principy, které krizovou situaci zklidní a sníží riziko dlouhodobých následků. V krizové intervenci se tradičně pracuje rychle: navázat kontakt, zhodnotit rizika (bezpečí, suicidální myšlenky), zmapovat situaci, stabilizovat emoční stav, nabídnout konkrétní kroky a zdroje a domluvit další postup. Zní to až banálně logicky, ale jsout to kroky, které dávají člověku znovu pocit kontroly a orientace. Nabízí cestu z temného tunelu.
Pár praktických tipů jak pomoci v krizi
Níže nabízím několik konkrétních kroků, které se mohou hodit
Zajistěte bezpečí (okamžitě). Pokud je ohrožení života (suicidální myšlenky, riziko sebepoškození, hrozba násilí), volejte linku tísňového volání nebo crisis linku. Nečekejte.
Zklidněte tělo – 3x hluboký dech do 6 sekund. Pomalu nadechnout (4–6 s), podržet (1–2 s), vydechnout (6–8 s). Opakovat 3–5×. Fyzická aktivita (krátká procházka) pomůže.
Zaznamenejte 3 věci, které jsou teď v pořádku. Pomáhá to znovu nasměrovat pozornost z paniky k realitě.
Vytvořte mikro-plán na 24 hodin. Co musím udělat teď? (jídlo, voda, bezpečné místo, kontakt na důvěryhodnou osobu). Malé kroky vytvářejí organizační jistotu.
Kontaktujte někoho, komu důvěřujete. Říct nahlas, že jste v krizi, snižuje vnitřní napětí. Pokud to není možné, využijte krizové linky - anonymní pomoc je legitimní cesta.
Pracujte s profesionálem. Krizová intervence, krátkodobá terapie, případně psychiatrická konzultace. Čím dřív, tím lépe. Není hanba vyhledat odborníka; je to rozumné.
Kam se v krizi obrátit
Krizové linky:
Linka první psychické pomoci: 116 123 (nonstop, zdarma)
Krizová linka KC RIAPS: 739 557 574 (nonstop, pro dospělé)
Linka důvěry (PN Bohnice): 284 016 666 (nonstop, pro dospělé)
Slovo závěrem
Krize nás většinou zastihne nepřipravené. A i když se v ní můžeme cítit sami, pravda je, že krizí prochází každý z nás. Jen o tom málo mluvíme. Pokud prožíváš těžké období, neznamená to, že selháváš. Znamená to, že jsi člověk. A každý člověk má právo na pauzu, podporu a péči. Stačí malý krok. A pak další.
A nakonec jsme z krize venku.
